Koncem listopadu 2019 jsme pro žáky druhých ročníků ve spolupráci s Tichý svět, o. p. s. připravili workshop o komunikaci s osobami se sluchovým postižením. Žáci se na workshopu dozvěděli, kdo jsou lidé se sluchovým postižením, v čem se menšina neslyšících odlišuje od většinové společnosti (jaké má tradice, zvyky a pravidla chování) a jak tito lidé komunikují. Během aktivit si vyzkoušeli odezírání, naučili se prstovou abecedu i pár znaků českého znakového jazyka. Na závěr workshopu vedeného slyšící a neslyšící lektorkou byl ponechán prostor pro dotazy žáků.
Mgr. Kateřina Dvořáková, školní metodička prevence
Workshop byl velice zajímavý. Překvapilo mě naprosto vše. Veškeré aktivity, které jsme měly, byly k něčemu dobré a opět jsme zjistili něco nového.
Žákyně OT2
Musím říct, že program mě velmi zaujal. Já sama jsem se nikdy nezúčastnila takového seznámení se světem neslyšících, takže to pro mě bylo něco nového. Z aktivit se mi asi nejvíce líbila ta, kde bylo účelem číst ze rtů. Dostali jsme sluchátka a také seznam jednoduchých, ale i složitých slovíček a snažili jsme se rozpoznat, co za slovíčka říkáme. Nebylo to jednoduché, musím říct, že nám to tedy moc nešlo. Hodně mě oslovil příběh samotné neslyšící a její zkušenosti. Byla jsem ráda, že jsme si ji mohli vyslechnout. Jako ponaučení a důležitou informací jsem si odnesla tu část, kdy nám paní z organizace Tichý svět, vysvětlovala jak se vůbec s takovým neslyšícím člověkem začít bavit (jak vůbec navázat kontakt, abychom neslyšícího nevyplašili). Taky téma „vtipů“ u neslyšících bylo zajímavé. Je dobře, že i přes jejich omezení využívají znakovou řeč a baví se. Oba dva vtipy se vztahovaly, právě k znakové řeči (a samozřejmě její abecedě) a právě proto nám, jako lidem bez sluchového postižení nemohl dávat smysl. Dá se tedy říci, že neslyšící mají takový vlastní svět. Workshop tedy hodnotím velmi pozitivně a jsem ráda, že jsem se ho mohla zúčastnit.
Žákyně OT2
Tento workshop hodnotím velmi pozitivně. Dozvěděla jsem se tam spoustu nových informací. O mnohých jsem neměla ani tušení. Také se mi vyvrátilo několik chybných domněnek. Myslela jsem si například, že znakový jazyk, je čeština, jen vyjádřená pomocí rukou. Překvapilo mě, že jsou celé komunity lidí se sluchovým postižením, a že mají různé typy humoru. Nejzajímavější aktivita pro mě byla bezpochyby tichá pošta, zjistili jsme, jak delikátní všechna slova jsou a jak mohou být jednotlivé pohyby detailní. Líbilo se mi propojení přednášení, že jednu chvíli nám vykládala tlumočnice a druhou zase samotná postižená. Také se mi moc líbilo, jak byl celý workshop přehledný a jak nám vysvětlily vše podstatné. Naučili jsme se, že s i tak závažným smyslovým problémem, se dá žít plnohodnotný život. A jestli nás někdy něco takového potká, víme, že nejsme sami a máme kam jít.
Žákyně OT2
Z tohoto programu jsem si hlavně odnesla to, že když se někdy setkáme s neslyšícími lidmi, máme se snažit s nimi komunikovat a pomoct jim, pokud budou potřebovat a že jsou vděční, když se jim někdo snaží porozumět a snaží se přizpůsobit, když lidé neumí znakový jazyk. Celý program byl zajímavý a hezky podaný, aktivity mě bavily.
Žákyně 2A
Program Tichý svět bych osobně zařadila mezi nejlepší a nejzajímavější programy, kterých jsem se za ty roky v různých školách účastnila. Samotné téma bylo velice zajímavé už jen proto, že jedna z osob přednášejících nám o tomto tématu, byla opravdu neslyšící a tak jsme mohli vidět věci z jiného úhlu pohledu, než jen poslouchat neověřené informace někoho, kdo se s tím v podstatě nikde nesetkal. Jednou z velice povedených aktivit byla „tichá pošta“ znakovým jazykem, která byla mnohem náročnější, než se na první pohled zdálo. Zároveň se mi velice líbilo mít tu možnost vyzkoušet si jaké to je odezírat ze rtů a dozvědět se k tomu různé informace, které jsem doposud nevěděla. Jedna z věcí, která mě zaujala, byla informace o tom, že se dá s neslyšícími dorozumět i prstovou abecedou, o které jsem si myslela, že je to jen výmysl z táborů, který je vlastně v reálném životě úplně k ničemu. Nejvíce mě však překvapilo, když ta neslyšící paní začala vyprávět slovy svůj příběh. Nemyslela jsem si, že by neslyšící lidé mluvili, už jen proto, že nemůžou slyšet, jak mluví a proto nemohou příliš dobře měnit svůj tón hlasu atd. Sama jsem už někdy zkoušela mluvit už třeba jen se sluchátky na uších a nedokázala jsem říct ani jednu souvislou větu bez toho, abych zapomněla říct nějaké slovo, nebo jsem zapomněla, kde jsem skončila a musela jsem ji zopakovat i 5x po sobě, aby věta dávala aspoň jednou smysl. Obdivuji neslyšící a to, že mají svoji vlastní komunitu, ve které se cítí nejlépe, protože si mohou bez problémů s kýmkoliv promluvit a nemusí nad tím tolik přemýšlet. Zároveň se mi velice líbily jejich vtipy, na které se muselo nahlížet z několika různých úhlů, aby dávaly smysl, a v tom jsou velice jedinečné. Program se mi hodně líbil a určitě bych ho doporučila i pro ostatní ročníky.
Žákyně 2A
Zasílám Vám zhodnocení workshopu, kterého jsme se zúčastnili jako třída 2. B. Prvně bych začal tím, co mi workshop dal… Dal mi, i celé třídě velké množství informací z tohoto světa neslyšících lidí, je to poprvé co jsem se osobně zúčastnil něčeho takového na tohle téma. Slyšet, jejich každodenní potíže, jejich složitou komunikaci a porozumění vůči slyšícím lidem je opravdu obdivuhodné, nedokážu si představit, jak bych se s tímhle sám vypořádal. Sami jsme si mohli vyzkoušet např. odezírání ze rtů, které bylo velmi náročné, nebo jsme se společné naučili, prstovou abecedu. Mně osobně nejvíce zajímalo, jak třeba takového člověka oslovit, nebo mu něco naznačit. Za tuhle zkušenost jsem nesmírně rád, protože jsem ani nikdy neměl tu možnost, vyzkoušet si tohle, ještě se svými kamarády. Z workshopu jsem pochopil, že každý nemá tu možnost narodit se podle jeho představ, proto obdivuji tyhle lidi, kteří s tím žijí každý den a užívají si života naplno. I přes menší komplikace na začátku se workshop velice povedl a tuhle zkušenost bych doporučil každému, i když na začátku jsem si myslel, že mi tento workshop nic nedá, spletl jsem se, dal mi víc, než jsem očekával.
Žák 2B
